Všichni psi musejí chtíc nechtíc čas od času podstoupit koupel. Většina z nich to nemá bytostně ráda. Slyšel jsem ale, že prý existují jedinci, co se koupou dobrovolně a rádi. To ale není případ našeho Jima.
Sákryš, co se to děje? Příjezdová cesta k lesní točně pro stroje lesáků, je obsazená zaparkovanými auty. Tak tak se kolem nich svým autem protáhnu. V podstatě musím už levými koly brouzdat travou. Nevěřícně kroutím hlavou. Tolik aut tady ještě nebylo. A to už jsme byli svědky akcí jako běžecké závody či invazí houbařů.
Máme po obědě. Sedím na terase srubu a srkám voňavou horkou kávu. Najednou mne zaujme zvláštní hluk. Chvilku nad ním přemýšlím, než pochopím o co jde. Jsou to zvuky, které vydává vášnivý houbař v plném nasazení. Je zvuk došlápnutí po krátkém kroku a následují zvuky prohrabávání země klackem. Zvuků je ale nějak víc.
Já bych do toho kop. Už je zase fuč. Kdo ví jak je to už dlouho? Je zima, mrzne, ve vzduchu je cítit sníh. Chodím jen v tričku kolem plotu, oklepávám se zimou a čas od času co nejhlasitěji volám: "Jimíííí!"