Zase zdrhnul

Vzpomínka na zimu

Já bych do toho kop. Už je zase fuč. Kdo ví jak je to už dlouho? Je zima, mrzne, ve vzduchu je cítit sníh. Chodím jen v tričku kolem plotu, oklepávám se zimou a čas od času co nejhlasitěji volám: "Jimíííí!"

Samozřejmě se mi nikdo neozývá, neslyším žádný štěkot ani Jimíka nevidím nikde pobíhat. Vůbec nepochopím, kudy vždy zdrhne. Plot je všude až k zemi, za plotem máme odfoukané listí z našeho pozemku. Nikde v té hromadě není vidět stopa po proběhnutí, na pletivu nikde není ani chomáček chlupů. Jako vždy je to pro mne záhadou. Jimík je takový náš psí Houdini. Když se rozhodne, nic jej nezastaví.

I když jsem měl jiné plány, jdu na sebe něco hodit a vyrážím Jimíka hledat. Nemyslím že by se vydal do blízké vesnice, více se obávám že půjde obtěžovat lesní dělníky, co nedaleko kácejí stromy. Ale čeho se bojím nejvíc, jsou dvě srny. Ofrklé srny, které si zvykly na naše psy a chodí téměř k našemu plotu. Ty jsou schopny Jima odlákat pěkně daleko. Ne že by byl Jim takový skvělý lovec. To určitě ne, vím o něm, že je v tomto směru úplný ňouma. On si jen chce hrát. Projevuje dětinskou radost s běžící, příjemně mu vonící hračky, která tak neúnavně běží a běží.

Vím, že se ty srnky chodí do blízkého houští schovávat před zvědavci a tak tam hned mířím. Netrvá dlouho a opravdu srnky běží proti mně. Jimík však za nimi není. Normálně bych se z toho střetnutí zaradoval, přece jen se člověk mezi srny nedostane každý den. Ale dnes mám starost o Jimíka.

Chodím sem tam po lese, stále volám, pískám signál. Dřevorubce i paní s holemi se ptám, jestli neviděli velkou bílou potvoru, ale s negativním výsledkem. Jdu raději domů.

Jimík nezdrhnul prvně. Už kdysi dávno vzal občas dráhu a užíval si svobody. Má dokonce svůj čas. Za tři hoďky je vždy doma jako na koni. Ani dnešek není výjimkou. Když se vracím k baráku tak už slyším manželku, jak volá že Jimík je už doma.

A skutečně. Sotva se přiblížím k pozemku, už mě radostně vítá. Vesele poštěkává, kroutí se u toho a dožaduje se drbání. Člověk by jej měl spíše potrestat, ale to opravdu nejde.

Než jsem dopsal tyto řádky Jimík zdrhnul znova a to dvakrát. Jsem na pokraji zoufalství. Nevím kudy utíká. Spravil jsem vrátka, k zemi připevnil oplocení. Tak mne napadá, nedává Jimovi někdo potají třeba Red Bull?