Myslivecké honění

Sákryš, co se to děje? Příjezdová cesta k lesní točně pro stroje lesáků, je obsazená zaparkovanými auty. Tak tak se kolem nich svým autem protáhnu. V podstatě musím už levými koly brouzdat travou. Nevěřícně kroutím hlavou. Tolik aut tady ještě nebylo. A to už jsme byli svědky akcí jako běžecké závody či invazí houbařů.

Po několika desítkách metrů mi začíná svítat. V dálce vidím tři borce v mysliveckém ohozu se zlmenou flintou přes rameno. A pak další a další. K mému překvapení jsou mezi těmi chlápky i ženy. Jedna obzvláště přitahuje pozornost mých očí. Z pod zeleného klobouku ji pryští ohnivě rezavé vlasy a z velké části zakrývají ramena v zelené kamizole.

Čím více se přibližuji k odbočce k lesní cestě vedoucí k našemu srubu tím více myslivců se tu motá. A samozřejmě pak přímo v odbočce je hlouček největší. Pomalu se k němu přibližuji, vyhazuji blinkr a tak nějak doufám, že ty páprdy napadne ustoupit a nechají mne projet. Ti si mne a mého auta ale vůbec nevšímají. Naprosto mne ignorují. Trochu zatůruji a na ty, které zvýšený hluk motoru přece jen zapůsobil gestikuluji aby mi uhnuli. Bez valného úspěchu. Totálně mne přehlížejí. Asi si připadají důležitě.

Až po drahné době se uvolili mne pustit domů. Sláva. Aspoň mne nezastřelili. Doma jsem vypustil holky a přivázal Jima. Holky nedávno doháraly a tak je zapotřebí Jima zvolna aklimatizovat na skutečnost, že ani tentokráte neskóroval. Já se doma věnuji své práci až do prvního výstřelu. Jim je na tyhle rány dost vysazený a tak začíná štěkat. Co štěkat. Řve jako na lesy. Holky se taky polekaly a tak se k němu přidávají. Děsný kravál. Aspoň bude od zelených mužíků pokoj, pomyslím si.

Omyl. Holky a Jim jsou stále k neudržení. Jdu zkontrolovat co se děje. Nestačím se divit. Kousek za naší branou stojí myslivci, z nichž jeden z nich vystřelil a zřejmě zde provádí nějaké zkoušky psů. Vždy vystřelí, pes se někam rozběhne a odněkud přinese mrtvou lišku. Obtloustlý zelený mužik něco moudře vypráví a zrzavá myslivkyně něco zapisuje do papírů. Našimi psy se vůbec nenechají rušit.

Holky jdou dovnitř srubu, Jim zůstává na provaze. Snažím se všechny naše psy, ale hlavně Jima, uklidnit, ale po každém výstřelu začne blázinec znova. Bojím se aby nezdrhl. Trochu mne překvapuje ta střelba v lese plném houbařů., ale myslivci asi vědí co dělají. Raději jsem proto zalezlý ve srubu. Přece jen, už dlouho žáden myslivec nikoho nesejmul. Nechci být na mušce.

Střelba časem utichla, myslivci se odporoučeli. Beru Jima na procházku, ať si po těch mysliveckých pejscích opět přeznačkuje svůj rajón. Padesát metrů od srubu nám páni lesa nechali dáreček. Uprostřed příjezdové cesty leží mrtvolka lišky, která posloužila k testování psů. Myslivce nemám v lásce a po tomhle se má averze k nim ještě zvyšuje. Neúcta k životu, arogance přírody, absence rozumu. Zabijí liščí mládě, jen pro svou zábavu. Použijí jeho zdechlinu a pak ji pohodí na místo kde denně projde dost lidí a také dětí. A pak se ti pitomci diví, že na ně lidí vesměs nadávají...