Den porodu +1

6:30 Anabelka se včera večer uložila ke spaní ve své porodní bedně. Pavla si ustlala v sousední místnosti, aby byla Anabelce nablízku, protože chtěla, aby ji bezpečně probudily nějaké nové, poplašné zvuky. Já šel spát později, ale před spaním jsem byl Anabelku také zkontrolovat.

V porodnici nebyla. Couvl jsem ke dveřím, jestli si náhodou nelehla na práh, což je v případě běžného dne také oblíbené místo. Nebyla ani tam. Našel jsem ji až na Pavlinině válendě, kde zabírala její celou polovinu. Bylo mi jasné, že se Pavla zrovna pohodlně nevyspí.

A taky že ne. Ráno, když Pavla vstala do práce, byla jako čerstvě vyoraná myška. Já se vyspal dobře. Byl jsem sice v noci Anabelku několikrát zkontrolovat (vždy jsem ji našel s Pavlou na válendě), ale to mi na vydatném spánku nijak neubralo.

Anabelka nyní leží v porodnici, sem tam pod sebe upraví přikrývky. Zrychleně dýchá, ale ne zase nijak překotně. Stahy nevidím. Prostě nás napíná.

8:00 V noci se Anabelka počůrala v naší předsíni. Ráno se mě ale dožadovala, abych ji pustil na zahradu. Vyběhla a kousek ode dveří udělala loužičku. No loužičku. Pořádná kaluž to byla. Pak se vydala na druhou stranu zahrady vykonat velkou potřebu. Nevím jak ostatní Samojedi, ale Anabel je i normálně v tomto děsně vybíravá. Prostě to své hovínko nepoloží jen tak někde. Ale nyní, ve vysokém stádiu březosti, je to až komické jak dlouho ji trvá, než najde správné místo kde si čupne.

Hned po vyprázdnění jako by no ni někdo nalil energetický náboj. Popoběhla k plotu. Začala kolem něj očichávat, odběhla tam a běžela zase zpátky, začala se točit kolem dokola. Pak se celkem svižně přemístila o pár metrů dál, kde byla krytá stromem a znova se začala točit. K tomu přidala hrabání. Neklamný náznak toho že si dělá porodní místo venku.

Nezbylo mi než ji okřiknout. Podívala se na mne, a rychle, téměř poplašeně, odklusala do otevřených dveří a rovnou do své domácí porodnice. Vypadala přitom, jako by se bála, že už to nestihne a porodí.

Doma se zase uklidnila, podhrabala pod sebe přikrývky a na ně si pak lehla.

15:00 Anabelka stále leží ve své porodnici. Vylezla z ní dnes, akorát když potřebovala na záchod. To jsem ji vždy doprovodil. Nemůžu ji nechat bez dozoru. Vždy jak je venku, má snahu si vytvořit své hnízdo. Obvykle tam kde je nejměkčí půda. Takže každý výlet ven končí čistěním tlapek.

Viditelně ji pokleslo břicho. Je nervozní, ale ne hysterická. Občas zakňučí. Zrychleně oddechuje. Jídlo nepřijímá, jen piškoty. Vyžaduje kontakt, takže moc toho doma neudělám. Vždy když ji chci povzbudit, tak ji hladím a ona se snaží olízat mi ruku až na kost.

18:30 Anabelka začíná tlačit. Jsou viditelné a pohmatem krásně citelné stahy břicha. Leží v porodnici na bříšku a vždy při zatlačení tichounce zavyje. Pavla přivolává našeho "porodního dědka". Zkušeného chovatele a porodníka pejsků v širokém okolí.

19:51 ANABEL JE MAMINIKA!!! Narodilo se první štěňátko, je to pejsek. Má velmi silný biotonus a saje o sto šest. Anabelka však vypadá, že ještě netuší, že by to malé nějak patřilo k ní. Ale už si snad pomalu zvyká. První pokusy o olízání jsou více jak nesmělé.

21:20 Vítáme na svět první fenečku

22.52 Další macek zvyšuje skóre 2 : 1 pro pejsky. Fenečka zůstává bez sestřičky

23:02 A máme tu dalšího pejska. Hned po vyjmutí z plodového obalu se začal bojovně rvát o život. Vítej na svět!

23:34 Čekání na druhou fenečku je nekonečné. Opět se nám narodil kluk. Nyní máme pocit, že je po porodu. Anabelka se zklidnila, leží a nechává štěňata sát mlezivo (první mlíčko). Všechny se mají čile k světu. Přisáté ke strukům spokojeně pobrukují. Pohmatem se dá nejistě určit ještě jedno štěně.

01:15 A zase chlapeček. A že nechal na sebe čekat. A máme hotovo. Bříško je volné, klidné. Pohmatem nelze zjistit nic, co by mělo jít ještě ven.

03:20 A je tu další opozdilec. Před necelou půlhodinou jsme se s Pavlou dohodli na hlídkách. Já šel spát první. Prý do pěti. Nyní tu tentokrát já hledím jako vyoraná myš na další štěně a těžko chápu souvislosti. Snad už je to definitivně všechno a zůstane u Sedmi statečných. Je to nádhera.

04:55 Vystřídal jsem Pavlu. Ta si konečně šla lehnout. Venku pomaloučku svítá. V porodní bedně se pere sedm štěňátek. Je to boj o bradavku. Myslím, že se nemusí bát. Jedna je vždy ještě navíc.

11:30 Dočkali jsme se druhé holčičky

Po dlouhých osmi hodinách po posledním pejskovi vyšla na svět naše Amálka. Zřejmě byla schovaná v děložním rohu a tak příchod na svět náležitě tajila.

To byl kolotoč

Dnes se cítím konečně vyspaný. Včera mne po jedné hodině v noci v hlídání vystřídala Pavla a nechala mne spát až do 6. Paráda 5 hodin spánku v kuse a celkem 8 od pátku. Horor. Pavla je na tom stejně špatně, možná hůř. Včera ještě ke všemu stíhala oslavu narozenin své maminky.

Přes citelný spánkový deficit, bych tenhle víkend nevyměnil za žádný jiný v životě. Vždyť jsem byl přímým svědkem zázraku. Jak jinak nazvat vznik nových životů. V pátek odpoledne ještě Anabel chodila s velkým, těžkým břichem. Tahala se s ním po zahradě, až mě jí bylo líto. Nevím, jestli věděla, co ji čeká. V každém případě, dnes po pár hodinách, je z ní odpovědná a hlavně starostlivá maminka.

K večeru porodila první štěně. Okamžik kdy jsem ji ho přitiskl k tělu, si budu pamatovat navždy. Koukala na něj s otázkou v očích: "Co to je? Co mi to sem dáváš? Já to nechci." Pak k němu přičichla. Nejdřív tak upejpavě. Odklonila hlavu a snažila si ho nebrat na vědomí.

Ukrytá matka kdesi hluboko v jejím podvědomí, začala rozvíjet mateřský pud. Opět ke štěněti přičichla. Nejdřív k hlavě, nožičkám a zadečku. Zase odklonila hlavu. Koukala mi upřeně do očí a já se ji snažil pohledem povzbudit k další péči. Zase čichla ke štěněti, vyplázla jazyk a lehce se jej dotknula. V tom se to v ní zlomilo.

Čenichem si štěně přihrábla k tělu a začala jej jazykem třít po bříšku. Já štěněti rozevřel tlamičku a nasadil ji na Anabelčinu bradavku. Na poprvé se to sice nepovedlo, ale za chviličku jsme všichni pozorovali a slyšeli, jak začalo sát. Předními tlapkami přitom urputně masírovalo cecík.

Tohle vše se opakovalo mnohokrát. Když jsem si šel pak zdřímnout (na světě bylo 6 kousků), Pavla odrodila sama o samotě poslední dvě štěňátka. Jak já ji záviděl. Vzkřísit v tom malinkatém tělíčku život. To je přece paráda.

Včera jsem hlídal novou, početnou rodinku celý den. Z počátku jsem se bál, když některé ze štěňátek se přestalo hýbat. "Bože, neumřelo? Co je s ním?" Pohladil jsem jej prstem po bříšku. Vykoplo proti mně nožičkou a hlasitě zavrnělo. Anabel se na mě s výčitkou podívala" "Proč ho nenecháš v klidu?" Ptala se. Co já vím? Strach, zodpovědnost, prostě jsem musel.

Naše zkušenosti přibývaly. Staral jsem se pak hlavně o to, aby se nějaké štěně nezatoulalo někam, kde by jej Anabelka mohla nedopatřením třeba zalehnout. Pomohla mi v tom jednoduchá metoda. Přepočítávání. Vždy jsem přišel a počítal štěňátka. Když jsem jich nenapočítal osm, bylo jasné, že se chybějící někam zatoulalo. A přitom jsem zjistil, že už se štěňátkům tříbí povahy.

Tak například máme tady Tuláčka. Byl vůbec první na světě. A je největší. Pokud někdy někdo v chumlu štěňat chybí, je to vždy spolehlivě on. Zpravidla ho najdu, jak si lebedí v hustém porostu kožichu za zády Anabelky.

Taky máme Zpěvačku. Holčička si neustále brouká nebo pobrukuje. V hlase není ani náznak nepohodlí, či strachu. Je slyšet jen spokojenost. Ale téměř bez přestání.

A ještě je tu Tulínek. Ten spí v neuvěřitelných pozicích. Vždy se ale dotýká maminky. Většinou ji objímá tlapku, nebo si o ní opírá svou hlavičku.

Ostatní se taky pomalinku vyvrbují, ale nijak přitom nevystupují z "davu". Snaží se schovávat, nebo se perou o cecík, nebo si různě šlapou po hlavách. Ale všichni se dovedou labužnicky protahovat.

Týden na světě

Štěňata se mají čile k světu. Někdy máme pocit, že rostou přímo před očima. Je to možná i tím, že Anabelka zvládla porod (byť dlouhý 18 hodin) na jedničku. Za tu dobu ji pořádně vyhládlo. Včera baštila s takovým apetitem, že jsme jí málem záviděli. Běžné jídlo má obohacené o maso, vývary, tvaroh i zeleninu. Ke všemu ji přidáváme calciové tabletky.

Štěňata teď dělají jen dvě věci. Sají anebo spí. Vše doprovázené fňukáním, broukáním a zpíváním. Náš zpěváček zpívá i ze spánku.

Vůbec spánek štěňátek je velice zajímavý. Každé zaujímá jinou polohu. Jsou mezi nimi labužníci, kteří spí na zádech, nebo si neustále přitahují nožičky. Některé neusnou bez dotyku maminky nebo sourozence. Náš tuláček spí zásadně sám. Většinou spí štěňátka naprosto klidně, jen podle minimálních pohybů bříška lze rozeznat, že vůbec žijí. Po čase ale přijde záškub. Buď nožičkama, ale i celým tělíčkem jim projede tik. Vypadá to komicky.

V této fázi (a ještě tak den, dva) dává štěňátkům Anabelka "mlezivo" (kolostrum). Jde o prvotní druh mléka, které je bohaté na proteiny a látky zajišťující přirozenou imunitu štěňátek. Složením se kolostrum významně liší od zralého mléka. Rozdíly ve složení mleziva se postupně mění a z nezralého mléka se stává mléko zralé. To už nebude k dispozici neustále jako kolostrum, ale Anabelka je bude "pouštět" v intervalech, které se navíc budou prodlužovat.

První jarní den zastihl štěňátka v dobré náladě, neustále sající či spící. Včera odpadl pupík poslední fenečce a tak jsou všichni takoví, jak mají být. Akorát náš Zpěváček je trošičku "hlučný".

Ne že by prozpěvoval stále hlasitě. U něj stačí, že zpívá stále. A sem tam přímo zavřeští. V tom případě ten z nás co má "pohotovost", nelení a vystartuje z pohodlí křesla, ve kterém sleduje třeba napínavý pořad v televizi a běží se strachem v očích, že některé štěně je zraněno, zavaleno či přidušeno Anabelkou. Už první pohled do porodní bedny ho však upokojí, protože vidí, na zádech se vyvalujícího Zpěváčka jak s plna hrdla křičí do světa, že je mu fajn. A teď si představte, že takových startů (krom pravidelných kontrol) absolvujete za večer třeba deset. To ke Zpěváčkovi získáte zaručeně pevný vztah.

Jsou slepá, ale jsou slyšet

Je to skoro týden co první štěně spatřilo světlo světa. No to spatření. To je jen takový hovorový obrat. Ve skutečnosti jsou štěňátka ještě stále slepá. Jen jsem chtěl upozornit, jak moc letí čas.

Je neskutečně zajímavé štěňata pozorovat. Stále více se projevují hlasem. Rozpoznat jde už i náladu podle zvuků, které vydávají, a tím nemyslím jen Zpěváčka. Je slyšet takové mocné mlaskání - to je první fáze sání, kdy štěně objeví struk, a snaží se co nejlépe přisát. Když se mu to podaří, mlaskání se ztiší.

Dalším zvukem je takové občasné kňučení. To se štěně dožaduje ohledů od sourozenců. Zpravidla se nachází na jejich hlavách a chce, aby mu uvolnili nejbližší struk.

Pak je pravidelné poknikávání. To štěně cestuje kolem Anabelky a snaží se upozornit na sebe maminku, aby ho nasměrovala správným směrem. Toto poknikávání sílí, pakliže se nemůže maminčiny pomoci dovolat. Někdy lze štěně v kožichu nalézt právě jen díky jeho zvukovým projevům

Zajímavé zvuky vydávají štěňata při spaní. To leží v klidu a pobrukují si. Klid občas přeruší záškub celého tělíčka a i broukání se na tu chvilku utiší.

Další zvuky jsou varovné. Děcka dávají najevo, že se jim něco nelíbí, že mají obavy, nebo chtějí zdůraznit svou převahu před sourozenci. Jde o zvuk, který se již trošičku podobá vyštěknutí. Ti největší ze štěňat tento zvuk vyloudí jako hodně hluboký štěk.

Pořád popisuji štěňátka, ale co Anabelka?

Tak především je Anabelka vzornou maminkou. O děti se příkladně stará, poctivě je čistí, krmí, přerovnává. Není divu, že bývá unavená. Když už má starostí o děti moc, počká, až štěňata usnou a vyleze si z bedny ven. Postaví se ke dveřím a prosebným pohledem se dožaduje puštění na zahradu. Tam si uleví, prochází se, protahuje a přitom si vše očichává. Počasí je pěkné, takže se asi vždy těší na pachy probouzejícího se jara.

Má v sobě nějaké vnitřní hodiny. Vždy včas, přesně v době, kdy se první štěňata začínají probouzet a začínají hledat nějaký ten struk s mlíčkem, se Anabelka dostaví k bedně se štěňátky. Ne, nejde hned dovnitř. Jen je pozoruje. Až je štěňátek probuzeno více, opatrně mezi ně vstoupí, zalehne tak aby zpřístupnila co možná nejpohodlněji struky, a čumákem si nahrne děcka k sobě. Když se přisají, začne je čistit jazykem. A až má hotovo, unaveně položí hlavu na postranici porodní bedny a odpočívá.