Jde se na věc

Anabelčina malá premiéra (PST: Cedrikova taky)

13. leden 2012 Dorazili jsme vlakem do Adamova, kde na nádraží nás, tedy spíše Anabelku vyhlížel Cedrik. Netuším, jak ji vycítil ještě za zavřenými dveřmi vagonu, ale ihned po jejich otevření dával o sobě vědět hlasitým štěkotem: "Tady sem, tady sem". Anabelka odpověděla vzápětí po tom co seskočila ze schodů vagonu.

Uvítací formality proběhly rychle a za neustálého vyrušování našich pejsků. Postrkovali se, skákali, poštěkávali nadšením a vzrušením. Myslím, že i když jsme v téhle situaci byli všichni poprvé, nějak jsme vycítili, že jsme ve správném okamžiku na správném místě. Bez otálení jsme proto vyrazili na zdejší cvičák. Musel jsem jít s Anabel kus napřed, protože Cedrik, nebyl-li dostatečně vzdálený, docela šílel. Pokaždé když si Anabelka "ucvrnkla" to musel jít vyšetřit a prozkoumat. Zdál se být spokojený.

Na cvičáku jsme byli úplně sami. Mladí tedy měli naprosté soukromí. Byli jsme napjatí, jak oba novou situaci a životní premiéru zvládnou. Jak vůbec vědí co dělat a jakým způsobem? Vědí vůbec proč to dělají a co se s nimi děje? Možná jsme byli více vzrušeni než Cedrik s Anabelkou. Zvládnou to?

Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Cedrik párkrát Anabelku čenichem šťouchnul do krku, pár krát na ni naskočil. Jako správná dáma Anabel chvíli odolávala a dělala drahoty. Uskočila bokem, popoběhla jinam. Tak násedoval další a další šťouchanec a další pokus. A bylo to.

Nezkušenost obou aktérů zavdala menšímu problému. Když se oba "svázali" Cedrik možná polekám nepředpokládaným omezením sebou více škubnul. Anabelka trochu bolestí, trochu strachem začala kňučet a dokonce se po svém partnerovi ohnala zubama. Museli jsme oba uklidnit a utišit Anabelku. Po pár minutách "svázání" povolilo a oba se dali trošičku vyděšeni, trošičku zmateni do sebeolizování a čištění.

Nechali jsme je ještě chvíli pohrát a chystali se k odchodu. Cedrik domů, my s Anabelkou na hotel.

Druhý pokus

Druhý den ráno nás před hotelem čekal Cedrik s páničkou a šli jsme na procházku. Zamířili jsme si to na nedalekou Alexandrovu rozhlednu. Anabelka v předu, táhla jako by se nic nedělo, za námi holky s Cedrikem, který se mohl přetrhnout, aby nás dohonil.

Na rozhledně naši pejsci zanotovali koncert pro dva psy a jednoho vlka (Céďa pár krát obstojně a dlouze zavyl), v době kdy jsem je hlídal, zatímco holky se šli rozhlédnout z rozhledny. Pohled z ní opravdu stál za to. Pozornost poutalo hlavně samotné město Adamov. Rozkládá se po obou stranách hlubokého údolí (skoro rokle). Zatímco nahoře lidé bydlí, dole mají vše co k životu potřebují. Obchody, lékárnu, dopravu a koneckonců někteří i práci. Myslím, že tady musí mít lidé nejmíň problému s kardiovaskulárními nemocemi. Kamkoliv jdou vždy jen dolů nebo nahoru.

Sestoupili jsme z rozhledny k pomníku lesníkům. Usoudili jsme, že je to docela romantické místo pro druhý pokus. Cedrik pochopil naše myšlenky a dal se bez okolků do díla. Bylo vidět, že už je zkušený. Ani jsme se nenadáli a bylo hotovo. Ani jeden nebyl vyplašený, takže se i "svázání" obešlo bez křiku a strachu. Pokorně stáli a čekali, až bude po všem.

Přijali jsme pozvání na prima oběd. Obával jsem se, jak bude Cedrik reagovat na vetřelce ve svém území. Přichystal mi další samojedí překvapení, neboť se choval spíše jako galantní hostitel než jako šelma. Podělil se dokonce i o svou misku s vodou.

Po obědě jsme vyplnili potřebné papíry (krycí list) a vydali se v doprovodu Cedrika a páničky směrem k hotelu. Ten leží na protějším kopci, takže zase dolů a nahoru. Ale jinak je tady krásně.

Jedeme domů

V neděli před odjezdem jsme se všichni sešli naposled. Cedrik s Anabelkou si to střihli ještě jednou. Vyrušil je poněkud agresivní hnědý pes jehož pániček se ho rozhodl, poté co viděl a pochopil co Cedrik s Anabelkou co dělají, pustit jej na volno. Ještě že pes nakonec projevil mnohonásobně vyšší inteligenci než jeho pán a nechal se přesvědčit k odchodu.

Rozloučili jsme se Cedrikem i jeho páničkou, nasedli do vlaku a uháněli domů. Anabelka odpočívala a dal bych krk za to, že přemýšlela o Cedrikovi a o tom co se o tomto víkendu dělo. Měla to napsáno v očích.

Její klid jí závidíme. My budeme klidní, až se březost potvrdí. Prozatím máme v hlavách otazník nad našim veterinářem, který nás přemlouval k dalším a dalším odběrům na zjištění hladiny progesteronu. Vždy nám z výsledků řekl jen, že je to málo a že bychom měli přijít znova. Podle něj bychom měli jít na odběry ještě v pátek. To už jsme byli na cestě za Cedrikem. Výsledky bychom měli v pondělí. Měl pravdu, nebo by nám v pondělí řekl, že jsme to prošvihli?

Doufáme, že to dopadne jak má. Věříme, že příroda to zařídila po svém a správně. Takže držíme Anabelce palce.

Pokud se zadařilo tak...

17. leden Pokud je vše jak si přejeme tak se od včerejška potkávají vajíčka Anabelky ve vejcovodech se spermiemi Cedrika. Spermie vnikají do vajíček, tím je oplodňují, vytvářejí tzv. zygoty. Ty sestupují vejcovody dolů do dělohy. Začíná buněčné dělení. Tento stav potrvá do 24.1.