JÁ A HLÍDAČ?

Dlouho, předlouho mi trvalo, než jsem pochopil, co znamená to slovíčko "Hlídej!". Tohle slůvko Velký říká vždy, když někam odchází a já pak zůstanu u srubu sám. Že odchází, poznám podle toho, že zavře ty velké hnědé dveře od srubu, stříbrným klíčem otočí v zámku a klíček pak zasune do kapsy. Pohladí Micinu a řekne poprvé "Hlídej". Pak sestoupí ze schodů, obejde srub, pohladí mne na hlavě mezi ušima a řekne podruhé "Hlídej!". Na to otevře bránu, projde jí a zase ji za sebou zavře.

Povídal jsem si s Micinou, co to asi znamená. Micina řekla, že si myslí, že to znamená, že ji Velký žádá, aby si mohl u ní mohl schovat klíček. Když se ale ode mne dozvěděla, že to samé slůvko řekne Velký mně, když mě hladí mezi ušima, tak si lehla s tím, že jej ji to jedno, usnula. Ale podle mě jen dělala, že usnula. Usilovně o tom dále přemýšlela. Poznal jsem to podle jejího vrnění. Když totiž usne opravdu, tak vůbec nevrní.

Dnes se Velký vrátil poměrně brzy. Otevřel si branku a hned mne podrbal mezi ušima. Byl jsem moc rád, že je zase doma. Ale to jsem vždycky. Dnes jsem také čekal, co řekne. A on řekl jako častokrát předtím: "Hlídal jsi? No já vlastně nevím. Co mu mám odpovědět? Hlídal jsem? Co já vím, jak se to dělá? Možná ano, ale co když ne?

Raději jsem mu více vtiskl hlavu do dlaně a opřel se mu o nohu. Vůbec nevím, jak mu mám odpovědět. Až vypustí ven holky, tak to s nimi musím probrat. Myslím, že by Anabelka mohla něco vědět. Přece jen je v rodině dva krát tak dlouho než já. A co Amálka? Amálka, ta asi ne. To je pořád takové telátko. Jen si radostí pořád poštěkává, a když vrtí ocasem, vrtí celým tělem. Když štěká na srnky, tak má tak vysoký hlásek, že se to nedá skoro poslouchat. No uznejte, může ta vědět, co znamená to zvláštní slůvko "Hlídej"? No nemůže.

Sotva si Velký vytáhl u Micinky klíče z kapsy a otevřel ty velké hnědé dveře, vyřítily se ven obě holky. Málem Velkého srazily ne zem. A nesrazily ho jen proto, že se v momentu když do něj narazily, zastavily, zvedly tlamičky a daly se do jeho vítání. Velký se jim musel věnovat daleko více, než se předtím věnoval mi. Trochu mi to bylo líto. Ale já to zase uznám. Já nebyl tu dobu, kdy byl Velký pryč zavřený doma. Asi jim to chtěl nějak vynahradit.

Když už vítání bylo dost, Velký vstoupil do srubu a zavřel za sebou dveře.

Nechal jsem holky pár krát oběhnout srub a udělat si věci co si potřebovaly udělat. Zkrátka jsem je nechal, aby se uklidnily. Pak jsem se vydal za Anabelkou.

Když jsem ji povídal, co mne trápí, ležela na terase a odpočívala. Má špatné koleno a spousty dalších trápení. Je z nás nejstarší, úplná babička. Koukala na mne a ani přitom nezvedla hlavu. Chviličku přemýšlela a pak mi odpověděla, že tedy si není jistá, ale zamlada to slýchávala také.

Taky to bylo spojeno s odchody a příchody. Ale jednou, to prý bylo jiné. Vedla své páničky na nějaký výlet. Velký s Malou jeli na kole a ona pomáhala Velkému ve stoupáních. Pak někde zastavili, páničci kola opřeli o hrazení a jí taky řekli to slůvko "Hlídej!". Sedli si kousek vedle ke stolu a pak popíjeli takovou tu zlatavou vodu. Když pak přišli zpátky ke kolům, moc ji chválili, odměňovali a říkali, že byla moc šikovná, když tak hezky hlídala.

Chviličku jsme přemýšleli, co to asi znamená a tak nějak jsme se shodli, že jeden asi hlídá pokud. 1/ Je páničky na chvíli opuštěný 2/ Je sám u něčeho co patří páníčkům 3/ Má se o to něco starat.

To vám povím, to mě udělalo radost. Anabelka, té svěřili tak akorát kolo, ale já, já hlídám celý srub! Zahlédl jsem koutkem oka nějaké lidi, co šli o kus dál po cestě a začal jsem na ně zuřivě štěkat. Lidi se otočili a vraceli se, odkud přišli. Zase jsem srub uhlídal.