Co se děje s Anabel?

19. leden Anabelka nás trošičku znepokojuje. Poslední dva tři dny za sebou opět nechává červené kapičky, takže už zase nosí kalhotky. Nezdálo se nám to až tak moc, ale Pavla se raději  zeptala zkušené chovatelky. Podle ní, není věc nijak zvlášť neobvyklá, takže jsme se hodili zase do klidu.

Jinak je Anabel stále přítulnější. Dožaduje se tak pozornosti. Chodí za námi jako ocásek a když už zaparkujeme někde na křesle nebo sedačce, přistoupí k nám a strká do nás čenichem. Pohlazení nestačí, otočí se k nám neslušně zadkem a čeká na podrbání na hřbetě těsně nad ocáskem. To má nejraději. Vydrží stát o hodně delší dobu, než nás baví jí drbat. Tak se zase otočí a zase nás šťouchne čumákem, případně zajede celou svou hlavou pod dlaň a následně ruku nadzvedne. Když pochopí, že už se nám opravdu nechce, věnuje svou pozornost svému plyšákovi. Nejdříve k němu zprudka přiskočí, a výchovně s ním zatřepe, pak si k němu přilehne, vezme ho do čumáku a masíruje mu packami záda.

PS: Další náznak že je Anabel březí. Při masírování plyšáka sleduje seriály v televizi.

20.01.2012

Včerejšek byl naprosto pohodový den. Anabelka s náma jela nakupovat (miluje jakékoli ježdění i sedění v autě). Byla jako vždy přítulná, vyžadovala pozornost a likvidovala svého medvídka. Měli bychom jí vysvětlit, že ke štěňátkům bude muset být něžnější. Jinak je samou péčí umačká packami.

Večer tedy tráví na medvědovi nebo pod stolem. Včera věnovala více pozornosti Pavle. Možná se na mne zlobila, že jsem ji nekoupil její oblíbené Krabí tyčinky. Ty miluje. Vydrží je bez pohnutí hypnotizovat pohledem celé hodiny. Když je pak jednotlivě odbaluji kapou ji sliny, že jí musíme nasadit bryndák. Chutnají ji neuvěřitelně. Má smůlu, že mě taky tak se o ně trošku rveme.

26.01.2012

Včera Anabelka začala žrát. A když píši žrát, tak myslí Žrát s velkým Ž! Hladová a roztoužená nás vítala, když jsme přišli z práce. Nedala pokoj dokud jsme ji nedali rohlík. Sotva ho zbaštila, přiběhla k misce, kde měla zbytek od včerejška. Misku pak honila po podlaze. Slitoval jsem se a dal jí polovinu tvarohu a navrch jeden žloutek. Tím jsem jí na pár minut zaměstnal, neboť tuto lahůdku si opravdu vychutnává. Během odpoledne a večera ještě snědla obvyklou porci granulí, dva kmeny brokolice, velkou mrkev, pár piškotů, půlku rohlíku a skoro celý balíček krabích tyčinek.

Jediné co mě mrzí, že nezbyl čas na pořádnou procházku. Pohyb Anča měla na zahradě, ale nějak se jí nechtělo honit míček jako v jiné dny. Po chvilce přiběhla ke dveřím a dožadovala se vstupu domů. Tak byla zase aktivnější a neustále nás vyzývala ke hraní a mazlení...

V tyto dny by se embrya měla připravovat na uhnízdění ve stěně dělohy.

02.02.2012

Čím více se blíží doba kdy půjdeme s Anabelkou na ultrazvuk, tím více jsem nervózní jestli je vše tak jak si přejeme. Anabelku stále pozorujeme, prohlížíme, opečováváme. Pořád se nám zdá být více a více lenivější, i když občasné chvilky kdy je k neudržení a dává najevo, že si s námi chce hrát, má každý den.

Včera jsme byli na procházce. Bylo mrazivo - 12 stupňů. Anabel to neřešila. Zvědavě čuchala k novým značkám, ale nijak zvlášť neprojevovala svou klasickou touhu jít rychleji a rychleji. Skoro vůbec netáhla. Dokonce když jsem ji pustil na volno tak se držela jen kousek přede mnou.

I když procházka nebyla dlouhá, Anabelka doma hned zalezla pod stůl a odpočívala. Teď si uvědomuji, že už dva dny jsem ji neviděl hrát si s medvědem. Neviděl, nebo jen neregistroval? Dnes se na tuto novou skutečnost zaměřím....

Co se děje v bříšku?

U embyrií se nadále vyvíjí vnitřní orgány a uzavírá se nervová trubice. Jsou již pevně uhnízděné ve stěně dělohy. Dosahují velikosti kolem 3-4 mm.

Ultrazvuk 09.02.2012

Slabé sněžení a silnější vítr v minulých dnech navály u cesty závěje. Sníh na nich byl stále sypký a vůbec nenesl. To zase bylo něco pro Anabelku. Skákala v hlubokém sněhu a po každém doskoku zapadla až po hlavu, protože ji vždy překvapilo jak hluboký sníh tady je. Asi ji to hodně bavilo, protože v tyto skoky a propady neustále opakovala.

Došli jsme k místu kde jsme nechávali srnkám jablíčka. Samozřejmě po nich nezůstala ani stopa. Tak jsme pro změnu jejich jídelníčku zanechali mrkev. Anabel se asi zdálo, že ji nechávám trochu moc, tak si jeden kousek ukradla a sežrala. V tom okamžiku ztuhnula a začala "stavět". Koukala upřeně ke vzdálenějšímu lesu. Chytil jsem vodítko na krátko a snažil se mžourat tím samým směrem. Po nějaké době jsem vytušil před lesíkem nějaký pohyb. Dlouho, předlouho mi trvalo než jsem poznal, na co Anabel zaměřila svůj lovecký instinkt. Byl to běžkař.

Večer jsme se vydali za novým panem doktorem - Veterinářem. Píši s velkým V, protože takový dojem na nás udělal. Jednak zkušenostmi /léčí zvířata v Ostravské ZOO/, jednak přístupem /prošli jsme vyčerpávajícím kurzem porodních asistentů ve dvaceti pěti minutách/ a jednak, proč to neříct, i po finanční stránce. Doporučil nám také místo sebe "porodního Dědka" - chlapíka co odrodil kdejaké pejsky v okolí.

Ale to hlavní proč jsme pana doktora vyhledali, byla naše zvědavost a touha vědět jistě jestli se zadařilo anebo ne, Pan doktor Anabelku připravil, zapnul ultrazvuk, přiložil přístroj k bříšku a začal popisovat, co máme vidět. A najednou řekl: " A tady máme štěňátka".

Co se děje v bříšku?

Na ultrazvukovém vyšetření jsme byli poměrně dost brzy, takže pan doktor neobjevil všechna štěňátka, navíc byla ještě úplně malinakaťoučká a ne moc dobře rozeznatelná. I tak jsme jich napočítali pět. Viděli jsme ale budoucí tělíčko. Vyvíjí se zoubky a končetiny. Embrya co jsme viděli, měli již velikost přes 1 cm.

Valentýn

napsal nám Cedrik, abych na našich webových stránkách vyměnil jeho fotografie, protože se mu prý nezdají a na jiných prý vypadá více chlapácky. Chvilku jsem hledal vhodnou fotku a nemohl vybrat. No jak by taky jo, když ho jeho majitelka fotí co chvilku. Navíc je Cedrik učiněný manekýn. On se dokonce do objektivu i usmívá.

To Anabelka je pravý opak. Sotva někde zahlédne objektiv, a může se jednat o foťák nebo kameru, už se otočí. To v lepším případě. V horším se sebere a zmizí z dosahu objektivu vůbec. Udělat fotku Anabelky tak jak bychom si přáli, nebo zachytit ji v nějakém legračním okamžiku, se zdá být z hola nemožné. Doufám, že štěňátka nebudou s focením dělat takové štráchy.

Dnes dostane Anabelka zase své oblíbené krabí tyčinky. Musím být opatrnější, protože jak ji honí mlsná, tak se přestává ovládat. Jednou se málem přerazí o křeslo, když sleduje taliř krabích tyčinek plujících v mé ruce do obýváku. Jindy skokem ze sedačky shodí na zem karafu s červeným vínem a rozbije sklenici se stejným obsahem. Ještě že máme plovoucí podlahu a ne koberec.

Co se děje v bříšku?

Anabelka má za sebou první polovinu březosti. Embrya se mění v plody a dosahují už 20% porodní hmotnosti. Představte si kuličku, tedy spíše váleček o velikosti pingpongového míčku. A ta kulička se musí za měsíc 5-ti násobně zvětšit.

22.02.2012

Tak líného tvora v jaký se změnila Anabelka bys hodně dlouho hledal. Její činnost během celého dne je jen ta, že leží. Pustím ji na zahradu a lehne si na chodník. Když už musí, tak do mokrého sněhu našlapuje s viditelnou nechutí a skoro až s odporem. Jen co vykoná potřebu, přibelhá se na chodník, a co udělá? No co udělá? Lehne!!!

Na svou lenost zapomene, akorát když uslyší zašustit pytlík s piškotami. To je zase čiperka. Když pochopí, že dostane jen pár kousků, odejde k topení, kde suší kousky chleba, sedne na bobek a vytrvale na ně hledí. Snad aby ji ty suchary nikam neutekly.

Já jsem od soboty díky viróze "na kaši". Dokonce včera a dnes jsem nešel do práce. Včera jsem byl schopný jen ležet, dnes se zdá, že už jsem z nejhoršího venku. Anabel mi včera byla velice milým, leč velice tichým společníkem. Většinu dne jsem o ni ani nevěděl, jen když chtěla zjistit, jestli ještě žiju, se na mě přišla podívat. Ani já její pozornost nijak nevyhledával. Dělal jsem vše proto, abych ji náhodou nenakazil.

Ještě jedna zajímavá věc se včera udála. Anabel v nestřeženém okamžiku si vlezla do postele. To by samo o sobě nebylo nic divného. Kdo má doma Samojedího kamaráda, ten se prostě čas od času o postel musí dělit. Včera si ale poprvé vytvořila z polštářů a peřiny pelech!

A tak se ji nyní koukám do očí. Ani ona, ani já neuhýbáme pohledem. Snažím se v těch krásných, tmavých, kamarádských očích najít poznání, jestli ona ví, že brzy bude maminkou. Ten pohled je zatraceně dlouhý. Koukáme se na sebe a možná myslíme úplně na ty samé věci. A možná ona ví, o co se tím pohledem zajímám a snaží se mi to sdělit. Jenže já jsem tak hloupý, že tomu nerozumím.

Co se děje v bříšku?

V Anabelčině bříšku jsou už plody s otevřenýma očičkama, mají založené všechny vnitřní orgány a probíhá osifikace kostí a páteře. Velikost plodů? Kolem 6 cm!

Devatenáct (dnů do porodu)

Anabel se nám mění před očima. Viditelně zmohutněla, respektive ji narostlo bříško. Kolem bradavek, které jsou nyní velké a vystouplé ji vypadává srst (to aby štěňátka neměla tlamičky plné chloupků). Je opatrná, lenivá a dává více než kdy předtím najevo že se ji něco nelíbí. Například ji včera vylekal Kuba hlasitým tlesknutím. Vynadala mu hlasitým štěkotem. Určitě mu řekla něco, co si za rámeček nedá. Vůbec se s ním nemazlila.

Taky mění stravovací zvyklosti. Nedávno žrala jako žíravina, pak by k tomu všemu ještě mlsala. Nyní mi to připadá jako by procházela další změnou. Nežere už takové množství (některé odměřené porce dokonce ani nedojí), ale k pamlskům se vrhá s pohledem šílence. Ještě že mlsá zdravě. Mezi její nejoblíbenější zákusky patří: spařená zelenina (brokolice, mrkev), pak také tvaroh se žloutkem a samozřejmě krabí tyčinky. Jediné co jí "neleze" jsou calciové tabletky. Než je spolyká, viditelně trpí.

Největším překvapením je pro nás jak Anabelka přijala porodnici. Už při stavbě zvědavě koukala, co to vzniká za bednu. Sotva jsme ji dokončili a provizorně vybavili polštáři tak si hned vlezla dovnitř. Od té doby si tam čas od času zajde odpočinout.

Co se děje v bříšku?

Štěňatům začíná růst srst a probíhá kostnatění pánve. Jejich velikost je kolem 9 cm a jsou již nahmatatelné rukou (Anabelka to prohmatávání a jemné masírování přímo zbožňuje)

28.02.012

To se zase Anabel předvedla. Ráno v posteli rozlepím oko a zamžourám na display hodin. 5:47. Za chvilku budu čelit nepříjemnému zvuku budíku. Nějak nemůžu dospat. Pavla je na tom asi taky tak. Zavrtí se pod peřinou a tenhle nepatrný pohyb spolu s tichým zavrzáním matrace zaktivizuje našeho Krakena.

Anabel se vztyčí a jemně, leč znatelně netrpělivě, stepuje drápky o plovoucí podlahu. Spí opět vedle Pavlininy části postele. Tam ale nezaznamenává další pohyb a tak se rychle, za divokého stakáta svých drápků, přesouvá ke mně. Rychle zavírám oči a ani nedýchám. Škvírkou mezi víčky sleduji Anabel, jak mě napjatě pozoruje. Zakroutí hlavou, na chvilinku položí bradu na postel, až se čumákem dotkne mého nosu. A už stepuje zpátky. Tam se její pozorování opakuje a zase nezaznamenává nijaký pohyb. Tohle ji neuspokojuje, chce akci. Noc byla dlouhá až moc.

Položí si bradu na kraj postele. Upřeně a dlouze se dívá do Pavlininých očí. Vůbec nemá radost z toho že Pavla nadále spí. Nebo že by poznala, že to jsou jen přivřené, ale bedlivě pozorující oči? Že i Pavla ji pozoruje?

Anabel vydala táhlý, tichý, hluboký hrdelní zvuk. Zní jako melodické zavrčení, jako zazpívaná otázka. Zaslechl jsem, jak se Pavla přidušeně uchichtla. Anabeliny uši vyletětěly do pozoru, hlavu na posteli nakroutila stranou a k tomu zastepovala o podlahu. A znovu zazpívala.

Nedalo mi to. Natahuji paži a pohladím ji po hlavě. Odpovídá mi zpěvem. Zase jsem ji pohladil a zase Anabelka zazpívala. Napodobil jsem její zpěv a dočkal se téže odpovědi.

To už jsme oba s Pavlou propadli veselému smíchu. Anabel dozpívala, začala radostí poštěkávat. Opět zastepovala a naznačila přesun ke dveřím. Ten signál už dokonale známe. Dává nám najevo, že se chce jít vyčůrat. Pavla se tedy zvedá a jde ji vyprovodit na zahradu.

Cestou Pavla zjišťuje, podle porozházených polštářků, že Anabelka část noci strávila ve své "porodnici".

Jména

Pomalu nastává čas zamyslet se nad možnými jmény štěňátek. Hledali jsme na webu nějakou pomoc a našel seznam psích jmen. Pro nás přicházejí v úvahu jména začínající na "A". Máme totiž první vrh. Nevím proč, ale prozatím mají všichni mě známí pejskové i psí dámy minimálně jména dvě. Takže jsme omezeni počátečním písmenem a kombinací min. dvou jmen, která by se však neměla shodovat. Vybereme si? Co myslíte?

Psi:

Tak jaké jména vybrat?

01.03.2012

Dnes nám začalo meteorologické jaro. Dnes nám začal nový měsíc - březen. Dnes nás Anabelka probudila o půl čtvrté. Ty nastávající maminy jsou děsné!

Studiem věcí kolem hárání, březosti a porodů fen jsme se dozvěděli, že porod může nastat v období mezi 59 až 67 dnem. Trošku nás z toho mrazí, protože kdyby porod začal už ten 59 den tak by to znamenalo, že by to bylo už 12. března. Tedy už za 10 dnů!!! Musíme si proto od tohoto data zajistit nějaké hlídání. Někoho, kdo bude po ruce a koho Anabelka dobře zná. Někoho kdo by v případě, že porod začne, nás okamžitě odvolal ze zaměstnání.

Neustále Anabelku pozorujeme a srovnáváme s "těhotenským" kalendářem který mám k dispozici. Ten je ale pro jinou, byť velikostně obdobnou rasu. Podle něj se nám Anabel zdá být ve vývoji březosti trochu popředu.

Bříško má již skoro celé olysalé a bradavky jasně viditelné. Ze struků občas vyteče trošku mlíčka. I když se Anabelka olizuje, pomáháme ji s hygienou.

Je stále více nervózní, přítulná, a stále více vyžaduje naši pozornost (nejen přítomnost).

Od doby kdy jsme ji začali dávat calciové tabletky to bylo včera poprvé co nebyl problém z jejich požitím. Vždy jsme ji dali jeden piškot a pak tabletky, přidrželi tlamu a dali ji zapít tabletku ze sklenice. Včera snědla piškot a pak sama si z ruky vzala tabletky.

Koukali jsme na ni jako opaření. Co my to máme za psa? Sám baští léky.

Začínáme odpočítávat - 14. dní do porodu

Jako spousta jiných lidí se i my těšíme na víkend a na to, že nebudeme muset vstávat brzy ráno, abychom byli včas v práci. I dnes jsme plánovali si přispat o pár minut déle. Anabel však byla proti. O půl čtvrté začala stepovat u postele tak urputně, že ji Pavla šla pustit na chviličku ven. To samé zopakovala o dvě hodiny později. Opět jsem akci úspěšně zaspal, takže povinnost vyslyšet přání Anabelky padla zase na Pavlu. Nemá to holka lehké.

Sobota nám umožňuje více sledovat naši maminu. Nic moc zajímavého ale vysledovat nejde. Jen polehává, žebrá laskominy anebo se věnuje sama sobě.

Dnes bylo venku krásně. Teploměr ukazoval jen pár stupňů, ale sluníčko už bylo pořádně cítit. Taková předzvěst pravého jara. Anabel si polehávala na zahradě, bedlivě hlídala, aby měla vždy alespoň jednoho z nás v dohledu, pár krát nám sama od sebe donesla míček. Když jsem ji ho kousek odhodil, koukala za ním s viditelnou otázkou v očích: "Mám pro něj jít?" Odpověděla si samozřejmě záporně a šla si lehnout.

Co se děje v bříšku?

Bříško už je doslova přeplněné štěňátkami. Je napnuté, a při troše štěstí jde rozeznat občasný pohyb tvorečků. Jejich váha již dosahuje 75% porodní váhy.

9. dní do porodu

Přepočítal jsem termín porodu. Prozatím jsem vycházel z data posledního krytí, což byla zřejmě špatná úvaha. Nyní budu počítat s datem prvního krytí tedy z 13. 1. 2012 (mimochodem, byl to pátek). Vedly mne k tomu včerejší události. Tak se možná netrefím přesně, ale porod by nás aspoň neměl zaskočit nepřipravené.

Včera nás Anabelka trošičku vystrašila. Objevili jsme slabý výtok a přeměřením teploty jsme zjistili její pokles na 37,8 stupně. K tomu se přidalo nechutenství (zahrabala si na zahradě rohlík!!!). Tedy příznaky blížícího se porodu. Toto by mělo nastat až tak 10-12 hodin před porodem. S obavami jsme konzultovali stav se zkušenou chovatelkou. Ta nás uklidnila, že se zřejmě nic neděje. Snad měla pravdu. Ráno Anabelka vypadala zase jako normálně.

Včera jsem vzal Anabel na procházku. Chodili jsme po poli a Anabel očuchávala jednu díru po hraboších za druhou. Nechtěl jsem ji nějak moc unavovat, ale zase jsem ji nechtěl nechat ochudit o nové pachy blížícího se jara. Vypadala tak spokojeně.

Co se děje v bříšku?

Anabelka neběhá, jen se plouží po zahradě nebo po bytě Více ale leží a spí. Když se probudí, věnuje se sama sobě. Stále více navštěvuje svou bedničku - porodnici.

7. dní do porodu

Tak a je to už jen za týden. Strašně moc rychle to uběhlo. U nás nervozita stoupá, Anabel je naopak jaksi vyrovnanější, klidná.

Dnes ráno jsem vzal venčení na sebe. Po probuzení nátlakovým stepováním, strkáním čenichem a mlácení packou do matrace, jsem ve 4:39 vstal z vyhřáté postele a šel Anabelku vyprovodit na zahradu. Nějak holka nechápala co se děje, pořád otáčela hlavu k posteli a čekala, že se zvedne i Pavla. Ta si však užívala nerušeného spánku.

Anabelku jsem pak na zahradě pozoroval oknem. Světlo, které vrhala halogenová lampa, dostatečně osvětlovalo velkou část zahrady. Anabelka se v záři reflektoru vyloženě ploužila na její konec a tam, v tamním šeru, vykonala, co potřebovala. Viditelně ji to zmáhalo. Pak se zase pomaloučku vydala směrem domů. Když se konečně "doplazila" domů, usalašila se vedle postele a spokojeně usnula.

Ráno se probudila, přemístila se pod stůl a zase odpočívala. Její břicho je mohutné a je tak neklamným symbolem blížící se události. Včera jsem ji přemluvil, aby se postavila na provizorní váhu, kterou jsem vyrobil. Zdráhala se. Asi přede mnou (ženská), ale nakonec se mi ji zvážit podařilo. Měla 37 kilo. Přibrala 9 kilo za měsíc (i když na rozdíl od přesné doktorovy váhy ta naše nemusí být až tak hodnověrná).

Co se děje v bříšku?

V bříšku se melou štěňata, která už mají vzhled pejska. Nadále se zpevňují kosti a probíhá kalcifikace zoubků.

4. dny do porodu

Je sychravé nedělní ráno. Anabelka byla už několikrát venku. Velké bříško a štěňátky stísněné orgány v něm, ji nutí stále častěji se chodit vyprazdňovat. Také má problém s normální potravou. Málokdy sní najednou víc než pětinu běžné porce. O to více žebrá různé laskominy. Je v tom tak zoufalá, že skoro šílí i z obyčejných kalciových tabletek.

Anabelka je v 59 dni březosti od prvního krytí. Optimální den porodu má číslo 63. Moc času tedy nezbývá. Už od včerejška měříme po 12 hodinách její teplotu. Nastudovali jsme, že náhlý pokles teploty pod 37 stupňů bude z největší pravděpodobností avizovat začátek porodu v následujících 10-12 hodinách. U porodnice už proto máme připravené všechny potřeby a stále více se nás zmocňuje neklid.

Anabelka vypadá na rozdíl od nás zcela klidně a vyrovnaně. Velice často si k nám zajde pro pohlazení, nebo se natočí zadkem a dá tak najevo, že chce zrovna podrbat nad ocáskem a promasírovat záda. Toto jí působí neskonalé potěšení. Stojí bez hnutí, oči má slastně přivřené a uši sklopené do zadu. Vždy vydrží takhle stát déle, než nás baví jí masírovat. Jsme to ale ostudní páničci.

Co se děje v bříšku?

Štěňátka se už také připravují na opuštění bezpečí bříška a zřejmě už se necítí nijak zvláště pohodlně. Vždyť kdo ví kolik těch dárečků v bříšku Anabelka má. Dorůstá jim srst na nose, na bříšku, končetinách i na ocásku. Mají již téměř porodní velikost i váhu. Kdyby se narodila dnes, byla by veliká šance, že přežijí.

2. dny do porodu

nedělí nám začala doma všeobecná mobilizace. Anabelka je v tomto režimu neustále pozorována, prohmatavávaná, omazlovávaná, opečovávaná. Máme zajištěnu neustálou přítomnost někoho v domě. Z potřeb, které jsme se rozhodli pořídit, nám chybí jen pokojový teploměr, který už téměř dva týdny kupujeme a v obchodě na něj vždy úspěšně zapomínáme. Ráno a večer, ale i někdy přes den měříme Anabelce tělesnou teplotu a myslím, že mluvím za všechny, že vždy, když naměříme přes 37,5, se v nás mísí pocit úlevy s pocity zklamání. Prostě věcí, které jsou neodvratitelně před námi, se trošku bojíme, trošku chceme, aby už bylo po nich, a hlavně se na ně strašně moc těšíme.

Každý den někde do nějakého serveru či novin dávám inzeráty na zamluvení štěňat. Ohlas je však menší než malý a tak ke starostem z porodu přibývají starosti, co s tím bílým nadělením nakonec uděláme. Plánujeme sice, že si necháme jednu fenečku a k ní pořídíme ještě cizího pejska, ale kdyby nám měl zůstat najednou celý vrh, asi bychom snad zešíleli. Nebo ne?

Z Anabelky je ten nejlenivější tvor pod sluncem. Když náhodou zrovna neleží, tak se zrovna přemísťuje na místo, kde si lehne.

Více než kdy předtím se jí nelíbí, když někoho z nás slyší mluvit hlasitěji než je zvykem. Tedy spíš mi to přijde, že rozeznává vyčítavý tón v hlase. Také reaguje na prudké pohyby, nebo i vřelejší objetí. Je přímo alergická na gestikulaci prsty. To se před nás posadí a hned nás štěkotem začne vychovávat. Ne a ne se pak uklidnit.

Někdy tuto situaci se zájmem vyvolám uměle. Obejmu Pavlu a s mlasknutím jí plácnu po zadečku. Reakce Anabelky na sebe nenechá dlouho čekat. "Přiběhne" (dá-li se její současný pohyb nazvat během) k nám a s velkou razancí v hlase začne štěkat. A štěká směrem na Pavlu, což je pro mne velice zajímavé. Vím, že pejsci vidí v objetí určitý zápas, při nejlepším hru, ale důvod proč štěká jen na Pavlu, mi zatím uniká. Možná to souvisí nějak s hierarchií ve smečce. Asi vyčítá Pavle útok na vůdce smečky. -)

Co se děje v bříšku?

Vrcholí přípravy na opuštění bříška. Štěňata sebou melou, jsou nepokojná a už se jim tam asi vůbec nelíbí. Pohyby, které štěňata vykonávají, pociťujeme po přiložení dlaně na Anabelčino bříško, což nás vždy rozněžní a rozveselí.

V tuto dobu nastoupil na post odpovědného dozoru a hlídače porodu taťka od Pavly. Vystřídal tak jejího syna Jakuba.

1. den do porodu

Po ránu měla Anabelka teplotu 37,8 stupně. Na rozdíl od předchozích dnů se ráno po vyvenčení usalašila ve své porodnici. Vůbec působila nějak jinak. Všiml jsem si, že měla jakoby rozcuchanou srst. Byla taková nějaká naježená.

Dnes je to přesně 62 dnů od prvního připuštění. Průměrná doba březosti je 63 dnů. Takže zítra?

Včera byla Anabelka pořád při chuti. Ne že by se chtěla nacpat granulemi, to teda ne. Ale zvuk šustícího pytlíku s piškotami ji vždy spolehlivě vylákal. Večer s potěšením zbaštila kalciové tabletky a u televizního seriálu mlsala krabí tyčinky. Málem nám ukousala prsty. Tentokrát bylo ale na nás ji její apetit krotit. Jak ji znám, sežrala by s klidem všechno a to by ji jistě neudělalo dobře.

Včera také Pavla hovořila telefonicky s Pavlínou. Pavlína je původní majitelka Anabelky a naše kamarádka. Byl jsem za ten telefonát vděčný, protože se Pavlíně mou Pavlu podařilo uklidnit. Má Pavla má totiž z porodu hysterickou hrůzu. A to je sama matka dvou dětí. Kromě uklidnění, přispěla Pavlína i dobrými radami. Jsme za ně a za podporu vděčni.

Den porodu

Anabelka se probudila už v noci. Pavla ji šla nechat vyvenčit, a s napětím sledovala nějakou změnu. Nic. Přišla zpět, lehla k posteli a spala další dvě hodiny. Nad ránem jsem ji vzal ven zase já. Situace se opakovala.

Ráno měla normální teplotu a s chutí zbaštila kalciové tabletky. Trochu se prohrabala v jídle a nyní zase leží na prahu vchodových dveří a funí. Občas dá najevo nepohodlí zakňouráním, ale jinak je ticho jako myška.

Zrovna jsem si vařil kávu. Stojím v kuchyni, když mne napadl pokus. Vzal jsem dózu s piškoty a zahrkal s ní. Jindy spolehlivý přivolávač všech Samojedů nezafungoval. Pokus jsem opakoval a výsledek byl opět nulový. Vzal jsem dva piškoty a položil je ležící Anabelce před čumák. Trochu je očuchala, ale nechala je ležet. Že by? Že by to tu bylo? Nechutenství, nebo spíše odmítání potravy i pamlsků je jedním ze signálů blížícího se porodu.

Nyní, když píši tyto řádky, slyším jak se Anabelka blíží. Přišla ke mně, položila mi hlavu na nohu a čekala na své piškoty.

15:00 Anabelka začíná být neklidná, začíná si upravovat místo porodu. Rozhrabává pelech a také chodí a hrabe po pokoji. Takhle si ustlala i v porodnici.

16:00 Připravuji si na svačinu chléb s taveným sýrem, když uslyším blížící se cupytání. A už je Anabelka u mé nohy. Rozvážně si sedá a upřeným pohledem žebrá o kousek mé svačiny. OK tedy. Utrhávám kousek silně namazaného krajíce, a podávám jej Anči. Očuchá ho a hned ho také zbaští. Takže to s tím brzkým roděním nebude tak horké.

19:30 Anabelka si vlezla do porodní bedny, nahrabala si pod sebe podložky a lehla si na ně. Trošičku zrychleně dýchá, ale prozatím je v klidu